Když trenér, tak jedině SVOBODA

Sportovní a trenérská kariéra trenéra Luďka Svobody

Svobodové by měli držet pospolu. To platí o celé kariéře Petra Svobody. U jeho začátcích stál v Třebíči trenér Pavel Svoboda a v 18 letech začala jeho velice dlouhá spolupráce s trenérem Luďkem Svobodou. Kdo je ten jeho dlouholetý trenér a jmenovec?

K atletice přivedl trenéra Luďka Svobodu otec, bývalý hokejista a v letních měsících i atlet. Atletice, se spolu se sestrou, pod vedením otec začal věnovat v 15 letech v Týnci nad Sázavou, poté ve Spartaku Vlašim v 17 letech vybojoval titul dorosteneckého mistra ČSSR a jeho cesta vedla do velkého oddílu - Sparty Prahy, kde jej trénoval trenér Míla Novák. Pod jeho vedením se brzy dostal do týmu bojujícím v atletické nejvyšší soutěži můžů (poprvé běžel ligu v 18 letech) , vybojoval několik medailí z M ČR mezi dorostenci juniory a po vystudování VŠCHT jej čekala základní vojenská služba v pražské Dukle (tam jej trénoval Juraj Demeč). Po jejím skončením se vrátil do Sparty a v jejím dresu získal i medaile i ze seniorských soutěží a o to v bězích na 110 m překážek a 100 m. V té době už trénoval sám, bez trenéra, a naopak se k němu přidalo několik mladých sprinterů Sparty. Tím vlastně začala jeho trenérská kariéra.
V té době pracoval jako chemik v ČKD Kompresory a byl uvolňován (refundován) na tréninky své i svých mladých svěřenců. Mezi ty první patřili reprezentanti juniorští ČSSR Bělošek, Kopeček a především velký talent Ptáčník, který pod jeho vedením vytvořil české seniorské rekordy na 60 m (rekord platí dodnes) a 100 m. Vedení Sparty mu nabídlo trenérské místo, ale pro atletiku nebylo “volné tabulkové místo” a tak pro něj získal slavný fotbalový trenér Václav Ježek místo atletického trenéra fotbalistů Sparty. Věnoval se atletické přípravě mladých talentovaných fotbalistů především z juniorky Sparty, kterou trénoval Jozef Jarabinský. Mezi těmi fotbalisty byli například Skuhravý, Bílek a další. Při tom si trénoval i svou atletickou skupinu.

Ta se rozrůstala a stále zkvalitňovala. Sparťanskou skupinou, ktaré byla svého času nejlepší u nás, přošlo mnoho reprezentantů ČR. K Běloškovi, Kopečkovi a Ptáčníkovi přišli další - mimo jiných sprinteři Mezihorák, Ondráček, Ruda, Pištěk, Holomek (ve štafětách 4 x 100 a 4 x 200 m zaběhli dosud platné české oddílové rekordy), překážkáři Mucha, Grabmuller, Obdržálek a především Hoffer, který se stal halovým mistrem Evropy na 60 m překážek a po něm i slovenský překážkář Kováč, který později získal bronz na MS v běhu na 110 m překážek. V té době již pracoval jako trenér Středsika vrcholové sportu SVS ČSTV a kvůli tomu musel dálkově studoval trenérský směr FTVS. Studia úspěšně dokončil a později na této vysoké škole i přednášel (ty pravidelné přednášky provozuje i v současné době a to nejen pro FTVS, ale i pro školení ČAS) a podílel se jako spoluautor i na vydání učebních skript pro FTVS - trénink sprintu a překážek. Kormě toho publikoval i řadu článků otištěných v neprestižnějších světových atletických publikací.

Po listopadové revoluci a zrušení SVS začal pracovat jako novinář krátce v Českém deníku a pak několik let v deníku Sport. I v době novinářské kariéry dál trénoval. V té době vedl například reprezentanty čtvrtkaře překážkáře Holubce a především desetibojaře olympijského vítěze Změlíka, s nímž vybojoval titul halového mistra světa. Dovedl sprintera Šlehobra k českým rekrodům na 100 m a 200 m v hale a přivedl jej do finále ME do 23 let a semifinále na HMS. V této době se s ním v Praze připravovali i nigérijští sprinteři medailisté z MS juniorů Emmanuel a Ogunkoya, který pod jeho vedním zaběhl africké rekordy 6,51 na 60 m a 9,93 na 100 m i spinterka Nku, finalistka MS a africké mistryně na 100 i 200m.

Spolu se Šlehobrem pak přijal nabídku nastoupit druhou trenérskou kariéru v pražské Dukle a neodolal. Vrátil se k tomu, co jej nejvíce bavilo a naplňovalo. V Dukle vedl opět řadu reprezantantů, vedle Šlehobra i sprintery Zubka, Radu, Krizbacha, Birnbauma, překážkáře Burdela, Sajdoka, Čecha a desetibojaře, mistra světa a světového rekordmana, Dvořáka (na závěr jeho kariéry), Karase, Váchu, Pateru a v 18 letech se v jeho skupině objevil i talent z Třebíče Petr Svoboda.
S Petrem to nebylo zpočátku snadné, měl mnoho jiných zájmů, ale záhy poznal, že to v atletice může dotáhnout hodně daleko, ale nikoliv ve víceboji v němž získal své první úspěchy (start na HME), ale na překážkách. Aby se mohl překážkách plně věnovat odešel s Petrem do PSK Olymp Praha, jehož dres Petr obléka do dnešní doby. S Petrem tam pak dosáhl svých nejlepších trenérských výsledků a zažil asi nejlepší léta své trenérské kariéry.

Petr vytvořil české rekordy na 60 m překážek v hale i 110 m překážek a stal se z něj nejlepší český překážkář všech dob. V jeho sbírce jsou dvě bronzové mediale z HME a především zlatá z HME 2011. Běžel opakovaně finále ME, HMS i MS, byl dvakrát v semifinále OH a bral několikrát umístění mezi trojicí nejlepších v Diamantové (dříve Zlaté) lize. Svého času patřil k nejlepším překážkářům světa a byl jediným překážkářem bílé pleti, tedy bez afroamerických kořenů, v absolutní špičce (jediný “bílí”ve finále MS 2009 ve všech krátkých mužských sprinterských disciplínách!)! Přesto své možnosti plně nevyužil, zranění achilovky a následné opakované operace mu znemožnily svůj ohromný talent plně využít. Petr mohl být nejlepším překážkářem světa! Takto bylo jeho maximum v žebříčku IAAF páté místo (nejlepší Evropan). Po zranění se vrátil na dráhu a odměnou mu bylo finále na ME, semifinále na MS a hlavně bronz na HME 2017. Vedle Petra vyrostli ve skupině (nutno poznamenat, že Petr z části jejich přípravu “financoval” z jeho protředků na přípravu) další skvělí překážkáři účastníci ME i MS Mazáč (zaběhl na překážkách druhý nejlepší čas české historie) a Peňáz, ale i sprinteři Žilka (semifinalista HME) a Čechová, která zaběhla český rekord na 60 m a běžela finále na HME i semifinále na HMS a startovala na OH.
V současné době se vedla zkušeného Petra Svobody připravují ve skupině mladí překážkáři juniorští reprezentanti Janský, Pechar, Zavřel, Wijas a trenér sní o dalších úspěších s touto mladou generací....

Zpět na hlavní výpis