Petr Svoboda - atletika, běh přes překážky

Narodil jsem se 10. 10. 1984 v Třebíči, už od základní devítileté školy, kterou jsem navštěvoval v Budišově u Třebíče, kde jsem žil s rodiči, mne zajímal sport. Snad jako každý kluk v Česku jsem od žákovského věku hrál fotbal za mužstvo Budišova u Třebíče. Patřil jsem k nejrychlejším hráčům týmu a tak jsem už v dorosteneckém věku hrál i za tým mužů. Při školních atletických závodech, v době kdy jsem studoval střední zemědělskou školu a v Třebíči si mne všiml trenér Pavel Svoboda a nabídl mi, abych chodil do atletického oddílu TJ JE Dukovany na tréninky. Během roku jsem se dostal do české dorostenecké špičky ve víceboji, dálce, sprintech. V sedmnácti letech jsem dosáhl v desetiboji zisku 7xxx (nevím přesně) a reprezentoval jsem na mezinárodních závodech EYOF (Evropský mládežnický olympijský festival), V osmnácti jsem startoval na mistrovství světa juniorů v běhu na 110 m překážek a vytvořil jsem české juniorské rekordy v bězích na 50 m přek, 60 m přek v hale. V dalším roce jsem zaběhl 110 m překážek za 14,05 a opět jsem reprezentoval na mistrovství Evropy juniorů. V té době mne dost provázela zranění a tak jsem, ačkoliv jsem tabulkově patřil do okruhu favoritů šampionátů, vždy nemohl podat svůj maximální výkon a vždy jsem byl vyřazen v rozběhu.

 V osmnácti letech jsem přišel do Prahy k trenéru Luďkovi Svobodovi do pražské Dukly a trénoval jsem ve skupině, kde byl mimo jiné i Tomáš Dvořák můj atletický vzor, Stanislav Sajdok, Jan Čech a další nejlepší čeští překážkáři. První rok jsem de fakto léčil svá stará zranění, přesto jsem se dostal poprvé pod 14 sekund v běhu na 110 m překážek. V roce 2005 jsem startoval na ME do 23 let v běhu na 110 m překážek a o rok později na seniorském halovém mistrovství Evropy v Madridu v sedmiboji. V tom roce jsem výkonem 5899 bodů patřil do první desítky evropských tabulek v sedmiboji, ale při úvodní šedesátce jsem se opět zranil a závod nemohl dokončit. 

S trenérem Luďkem Svobodou jsme pak udělali změnu v tréninku a od roku 2006 jsem se zaměřil pouze na překážky a výkonnostně jsem šel nahoru. Zaběhl jsem 60 m překážek za 7,81, a v létě 110 m překážek za 13,87. Další zlepšení přišlo v roce 2007. V hale jsem dosáhl času 7,66 a běžel jsem semifinále na halovém mistrovství Evropy, v letní sezóně jsem opakovaně překonával své osobní rekord a útočil na limit pro MS v Ósace. Nakonec jsem časem 13,62 zaostal za limitem dvě setiny, ale poprvé ve své kariéře jsem se stal mistrem České republiky a to jak v hale na 60 m překážek, tak i v létě na 110 m překážek. Vytknul jsem si další sportovní cíl, probojovat se na Olympijské hry do Pekingu. V halové sezóně jsem k tomu udělal první výrazný krok. Zlepšil jsem si osobní rekord v běhu na 60 m překážek na 7,63, což je výkon na 12. místo světových redukovaných tabulek a startoval jsem na halovém mistrovství světa ve Valencii. Podařilo se mi tam vyhrát rozběh a v semifinále jsem skončil na pátém místě. Halový výsledek mne plně neuspokojil, věřím, že jsem měl na lepší výkon, ale ten jsem si snad schoval na letní sezónu, kde jsem chtěl běžet český rekord a hlavně nominovat se na OH do Pekingu.

V letní sezóně roku 2008 jsem zaběhl čas 13,48 na zlaté tretře a tímto časem jsem se nominoval na Olympijské hry do Pekingu, kde jsem skončil 16. při malé kolizi v semifinále, což v té době byl můj největší životní úspěch. V následujícím roce 2009 přišla má první velká medaile v dospělých a to bronzová medaile z halového Mistrovství Evropy z Turína. Tímto se odstartovalo můj vzestup výkonnosti a stabilizoval jsem svoji výkonnost v evropské špičce. Hned v letní sezóně jsem splnil limit na mistrovství světa v Berlíně kde jsem se umístil na 6. místě a tím jsem posunul svůj životní úspěch a tím bylo velké finále na Mistrovství světa. V roce 2010 jsem odjížděl jako nejrychlejší překážkář světa se stejným časem jako dva další na Mistrovství světa do Katarského Doha, kde jsem po kolizi ve finále doběhl na 4.místě a A tímto umístěním se mi zase podařilo posunout své nejlepší umístění na Mistrovství světa. Před letní sezónou jsem měl ty nejvyšší cíle vyhrát Mistrovství Evropy v Barceloně, ale jak už bylo mým zvykem tak ve finálovém běhu došlo ke kolizi na 7. překážce a já zakopl a doběhl jsem, až na 6. místě, což bylo obrovské zklamání. Rok 2011 byl ve znamení největšího úspěchu mé kariéry a to bylo Mistrovství Evropy v Paříži, kde jsem s suverénně vyhrál mistrovství Evropy. Po mém největším úspěchu přišlo obrovské zranění s achilovkou které mě vyřadilo na 4 roky z mé profesionální kariéry a málem mě připravilo o nohu a o můj sportovní život. Jak už tomu tak někdy bývá, a zázraky se udály, tak mi bylo dopřáno se vrátit zpět k atletice a hned při prvním Mistrovství Evropy v Zurichu roku 2014 jsem se probojoval až do finále a umístil jsem se na 5. místě. Další výsledek, který stojí za povšimnutí, byl až roku 2017, kde jsem na Mistrovství Evropy v Bělehradě získal bronzovou medaili, která se stala takovou moji satisfakcí za moje dlouholeté zranění. Nyní jsem po operaci druhé achilovky a věřím ve velkolepý návrat a boj o 3. olympijské hry, což by byl můj splněny sen.

Zpět na hlavní výpis