Příprava překážkáře Petra Svobody

• český rekordman v bězích na 110 a 60 m překážek, halový mistr Evropy na 60 m překážek v roce 2011.

• Mistrovství ČR – 4x mistr republiky v běhu na 110 m překážek.

• Halové Mistrovství ČR – 4 x mistr republiky v běhu na 60 m překážek.

• Mistrovství Evropy – 6. místo v roce 2010, 5. místo v roce 2014.

• Halové Mistrovství Evropy – 3. místo v roce 2009, 1. místo v roce 2011, 8. místo v roce 2015.

• Mistrovství světa – 6. místo v roce 2009.

• Halové Mistrovství světa – 5. místo v roce 2010.

• Olympijské hry – semifinále v roce 2008.

Z vrcholu na dno a opět vzhůru, aneb senzační návrat Petra Svobody

Petr Svoboda je jedním z nejlepších českých atletů posledních let. Jeho skvěle rozjetou kariéru narušilo zranění achilovky v roce 2011 a na svůj návrat na atletickou dráhu čekal více než tři roky.  V současné době lze říci, že se jeho návrat na dráhu vydařil a takový comeback nemá ve světovém měřítku obdobu.  Cíle na následující roky má opět velké a věří, že je, ohledně úspěchů na MS a OH, může naplnit.

Jak šel čas….

Když na podzim v roce 2002 přišel velice všestranný osmnáctiletý atlet Petr Svoboda z Třebíče do Prahy, měl za sebou již start na MS do 17 let v Debrecenu, kde soutěžil ve skoku dalekém i start na juniorském MS na Jamajce, kde běžel 100 m a 110 m překážek a doma měl řadu medailí z M ČR dorostu a juniorů v různých disciplínách včetně vícebojů. Atletičtí experti jej pasovali do role nástupce skvělých českých desetibojařů Roberta Změlíka, Tomáše Dvořáka a Romana Šebrleho. První starty v seniorské reprezentaci si odbyl právě ve vícebojích a v roce 2005 zažil i svou premiéru na vrcholné seniorské akci při halovém ME právě v sedmiboji. Záhy však poznal, že jeho pravou disciplínou bude běh na 110 m překážek. V roce 2008 se Petr Svoboda probojoval v této disciplíně do absolutní české atletické špičky, překonal skoro dvacet let starý český rekord v běhu na 110 m překážek, a tento rekord vylepšil poté v sezóně ještě třikrát. Zařadil se poprvé ve své kariéře mezi patnáctku nejlepších překážkářů světa a při své premiéře na nejvýznamnější světové atletické akce – OH v Pekingu se probojoval do semifinále. Toužil sice po účasti ve finále, ale i tak to byl skvělý výsledek. Vše si poté ještě vylepšil, měsíc po OH, ve Světovém atletickém finále ve Stuttgartu, kde doběhl na druhém místě, což je jeden z jeho nejlepších výsledků v kariéře.

O necelý rok později svou výkonností přítomnost ve světové špičce potvrdil. V halové sezóně vytvořil český rekord v běhu na 60 m překážek a ve světových tabulkách mu patřilo šesté místo. Na halovém Mistrovství Evropy v Turíně vybojoval svou první velkou medaili – bronzovou (ani s tímto výsledkem nebyl spokojený). V letní sezóně 2009 se poprvé v kariéře probojoval do finále MS v Berlíně, v něm skončil na šestém místě a byl jediným sprinterem „bílé“ pleti, který se v krátkém sprintu mužů (100, 200 a 110 m překážek) probojoval do finále. To mělo ohromný ohlas v celém atletickém světě. Před Petrem se otevřela dvířka ke všem největším světovým mítinkům a on si na nich v roce 2009 i v dalším roce 2010 si vedl výborně (3X čtvrté místo a 2x páté místo v mítincích Diamantové ligy).  Na halové MS 2010 do Dauhá odjížděl s třetím nejlepším světovým výkonem a tam skončil na pátém místě na 60 m překážek. V letní sezóně opět vylepšil český rekord v běhu na 110 m překážek skvělým časem 13,27 a odjížděl na evropský šampionát do Barcelony jako největší favorit. Bývalý světový rekordman na 110 m překážek Colin Jackson, nyní komentátor Eurosportu, jej před šampionátem označil za jednoho z pěti evropských atletů, které doporučuje sledovat!  Petr Svoboda si do Barcelony přivezl velkou formu, suverénně vyhrál rozběh, stejně suverénně i semifinále a s velkým náskokem, více než metrovým, vedl i finálový běh. Pak však přišla kolize na šesté překážce, Petr ztratil rytmus a propadl se na konečné šesté místo. V cíli byl zoufalý a celý svět pak několik měsíců sledoval v emotivním šotu na Eurosportu jeho hlavu v dlaních a Turnerovu (vítěz závodu) radost po nečekaném triumfu ( v čase 13,27).

Petr Svoboda chtěl na vše rychle zapomenout a vrhl se do tréninku s ohromnou chutí. Na výsledek nemusel čekat dlouho. V halové sezóně opět vylepšil český rekord na 60 m překážek a časem 7,44 se zařadil na druhé místo světových tabulek roku (lepší byl jen světový rekordman a olympijský vítěz Dayron Robles z Kuby) a tento čas jej zařadil na 11. místo světových historických tabulek. Petr neprohrál jediný závod v této halové sezóně 2011, byť startoval na všech velkých halových mítincích a dokázal porazit všechny světové překážkáře té doby, včetně bývalého světového rekordmana Číňana Liu Xianga, skvělé Američany – současného světového rekordman Ariese Merritta i současného mistra světa Davida Olivera. Jen již zmíněného Roblese nikdy neporazil, ale ten byl v těchto letech fenoménem disciplíny. Svou skvělou formu potvrdil i jasným vítězstvím na halovém Mistrovství Evropy v Paříži, což je jeho stále ještě životní úspěch. Ve světovém rankingu  (obdoba tenisové žebříčku ATP) se zabydlel na čtvrtém místě, jako jasně nejlepší Evropan. Chtěl se stát prvním překážkářem „bílé“ pleti, který pokoří v běhu na 110 m překážek bájnou hranici 13 sekund! Otevřeně o tom, na české poměry dost netradičně, mluvil, ať už v pořadu Jana Krause „Uvolněte se, prosím“, či Karla Šípa „Všechnopárty“. Jeho sportovní kariéra byla skvěle nastartována, byl jedním z nejpopulárnějších českých atletů.

Z vrcholu na samé dno…

Pak však přišla zlá chvíle, která na dlouhou dobu změnila jeho život. Po zisku titulu Mistra Evropy trénoval nesmírně intenzivně a až do května 2011 vše hovořilo pro to, aby svůj sen o pokoření hranice 13 sekund naplnil. Jeho tréninkové časy tomu nasvědčovaly. Přišlo však banální zranění plantarní aponeurózy na chodidle nohy a s ním přerušení tréninku. Petr se však svého snu nevzdával, běhal ve vodě, na speciálním trenažéru a po měsíci se vrátil k plnohodnotnému tréninku. Zřejmě však více zatěžoval druhou nohu a na ní se objevily bolesti achillovy šlachy. Rozhodl se tedy letní sezónu 2011 vynechat a nachystat se na halové MS. V dobré víře odjel na lázeňský pobyt a „vlhké teplo“ vodních procedur udělalo své. Dostal silný zánět tíhového váčku (burza) pod achillovou šlachou. V zimě 2012 následovala první operace achilovky, která měla být rutinou operací, po níž se sportovci vracejí k tréninku po třech měsících. Petru Svobodovi však bolesti neustoupily a byl nucen vynechat i celou olympijskou sezónu. Následovala druhá operace, opět v České republice v létě 2012, ale ani po ní achilovka nepřestala bolet. Petr se rozhodl pro radikální řešení. Navštívil soukromou ortopedickou kliniku profesora Hanse - Wilhelma Wolfartha – Mullera v Mnichově. Tento celosvětově vyhlášený ortoped, který operoval např. i fotbalovou ikonu Davida Beckhama, léčil a vyléčil takové světové celebrity jako je Usain Bolt (právě přes jeho manažera se k němu Petr dostal) a věřil, že vyléčí i jeho problém. Po první návštěvě a injekcích však Petr do opíchnutého místa „chytil“ zlatého stafylokoka a dostal do nohy silný zánět. Přijít do nemocnice o den později mohlo dojít k nejhoršímu. Ortopéd Mudr. Vladislav Hospodár, který jej urychleně operoval, mu řekl, že mu hrozila až amputace nohy, oblast kolem achilovky mu celou rozřezal, vyčistil, vydrenoval. Fotografie jeho nohy prošly všemi sdělovacími prostředky. Petr měl být rád, dle slov lékařů, za to, že bude opět moci chodit! To se stalo v lednu 2013.

Petrova vůle po návratu k atletice však byla větší, než prognózy lékařů. Už v červnu 2013 opět trénoval, ale bolesti achilovky přišly opět. V září 2013 se objevily v denním tisku zprávy, že musí ukončit svou sportovní kariéru. To však Petr záhy vyvrátil. Znovu pak následovala návštěva ortopedické kliniky v Mnichově a profesor Wolfarth – Muller (lékař fotbalistů Bayernu Mnichov a německé fotbalové reprezentace) mu slíbil, že jej dá tentokrát určitě do pořádku, Petr se stal jeho jakýmsi VIP pacientem. Tentokrát léčba zabrala a Petr začal podzimní přípravu s plnou vervou, na prosincovém soustředění na Kanárských ostrovech se znenadání ozvala bolet druhé achilovky. Kromě Petra a jeho trenéra už nebylo na světě mnoho lidí, kteří by v jeho návrat na dráhu věřili. Opět zabrala léčba profesora Wolfartha – Mullera, ale Petr musel opět vynechat halovou sezónu. I jeho návrat na dráhu v letní sezóně 2014 se několikrát pro drobné „bolístky“ oddaloval, až konečně mohl v červnu 2014 ohlásit svůj návrat na atletickou dráhu. První závod po více než třech letech mu přinesl výkon 14,27, přesně sekundu za jeho českým rekordem, ale hlavně doběhl do cíle! Tři roky bez rychlostního tréninku bylo znát, Petr odtrénoval tak 30 procent toho, co před zraněním. K tomu se mu přidaly i osobní životní problémy, které mu na klidu k přípravě rozhodně nepřidaly, ale jeho vůle a chuť závodit byla neskutečně silná. Jeho druhý start 14,01 ho vynesl opět pozici české překážkářské jedničky a třetí závod 13,74 v Táboře v červenci jej posunul k limitu pro účast na ME v Curychu. Petr byl zpět, ale stále to ještě „nezvonilo“. Petr si vytknul další dílčí cíl – běžet finále na ME!  Velký krok k tomu učinil při Mistrovství republiky v Ostravě, čtrnáct dní před evropským šampionátem. Získal po třech letech opět titul mistra republiky a časem 13,50 se zařadil na 16. místo evropských tabulek a s tím odjel do Curychu.  Když se tam objevil, tak většina jeho soupeřů nevěřila svým očím. „Ty ještě běháš, kde si se tu vzal,“ to byly jejich nejčastější reakce na Petrovu přítomnost na ME v jinak neskutečně srdečném přivítání k návratu mezi překážkářskou evropskou elitu.

To, že s ním budou muset překážkáři opět počítat, předvedl v rozběhu, kde zopakoval výkon z Ostravy, po velice kvalitní první polovině závodu, a postoupil do semifinále. Co s ním však udělají závody dva dny po sobě? To nevěděl, neboť si to v tréninku neodvážil vůbec vyzkoušet. Petr však šel za svým snem zodpovědně. Zvládl i semifinálový běh a probojoval se do finále časem 13,39! Jen dvanáct setin za svým osobním rekordem. Marně byste v historii hledali atleta, překážkáře, sprintera, který se po více než třech letech vrátil na dráhu s tak kvalitním výkonem, blízkým za jeho osobním rekordem. I legenda překážek, čínská sportovní ikona, bývalý mistr světa a olympijský vítěz a také bývalý světový rekordman Liu Xiang se vracel na dráhu po více než dvou letech (jenom dvou) s výkonem 13,37, tedy o čtyři desetiny za jeho tehdejším světovým rekordem 12,87!!! Třetí běh v Curychu už byl nad síly Petra Svobody, předvedl 13,64 a doběhl na pátém místě. Je až neuvěřitelné, že to bylo jeho nejlepší umístění v kariéře na ME vůbec, o místo lepší, než před čtyřmi lety v Barceloně, kde nastupoval na start jako favorit číslo jedna. Ohlas jeho výsledku byl ohromný, u nás v České republice, i ve světě. Opět dostal pozvánku ke startu na Diamantové lize. Petr Svoboda je zpět v širší světové špičce a může opět snít svůj sen, že bude prvním překážkářem „bílé“ pleti, který zvládne stodesítku pod 13 sekund! Už opět mu mnoho lidí věří a po těch všech útrapách, mu přeje úspěch. Jejich pohled na Petra se definitivně změnil,když Petr na HME v Bělěhradě získal bronzovou medaili a neuveřitelným vykonem a následně svoji radostí znovu okouzlil atletický svět a dal všem na srozuměnou ,že ,,nikdy se člověk nesmí vzdát,, .

Smělé plány do budoucna …

Před Petrem stojí další velké výzvy. V březnu 2019 se uskuteční halové Mistrovství Evropy a Petr bude chtít opět bojovat o medaili a pro to udělá v tréninku vše. V létě jej pak čeká Mistrovství světa v katarském Dauha, tedy na místě, kde vstoupil na HMS do velké Atletiky a vše by chtěl korunovat úspěchem na Olympijských hrách v Tokiu 2020 . Jak chutná účast na OH už ví, ale o úspěchu na nich, o který přišel v roce 2012 v Londýně díky zranění, stále ještě sní. Sní, ale není to nereálný sen. Petru Svobodovi se zdařil comeback z říše snů, tak proč nesnít dál….. Tomu jeho neskutečně lidskému příběhu chybí jen krásný konec, prostě Happy and…

Co k tomu potřebuje: Především zdraví a pak podmínky pro přípravu. Věří, že už ví jak na své zdraví jít, naučil se naslouchat svému tělu a podmínky bude mít takové, jaké si zajistí. Jeho vůle je velká, příkladná a podporu od trenéra, klubu, Českého atletického svazu má. 

Zpět na hlavní výpis